VÍKEND S PĚNOVKOU I.

 

      Jak jsem slíbil před pár dny na úvodní stránce tohoto webu, rozepíši podrobněji dění o víkendu 26. a 27. června 2010, kdy se nás sešlo několik wetlookářů, abychom si společně popovídali a zablbnuli ve vodě a navštívili pěnovou párty.

      Začalo to několik týdnů před tímto víkendem. Prvním impulzem bylo zjištění, že se v Lanškrouně koná pěnová párty od Futuresound. Aněs tehdy napadlo, že by se nás mohlo při takové příležitosti sejít více. Proto jsme naplánovali, že se sejdeme již v sobotu odpoledne, "vyzkoušíme" si místní rybník, posedíme, popovídáme a večer zajdeme na pěnovku. A kdo bude chtít přespat, a zdrží se i v neděli, může s námi ještě jednou "probnout" rybník.

      Obeslal jsem mnohé wetlookáře mailem s pozvánkou na akci. S potěšením jsem přijal od některých přijetí pozvání a přislíbení účasti.

      První trojice přijela již ve 12:30. Zašli jsme společně na oběd a na 15. hodinu se přesunuli k rybníku, protože jsme očekávali příjezd dalších dvou účastníků.

      A ti opravdu chvíli po 15. hodině dorazili. Chvíli jsme poseděli a pak nastal ten okamžik, kdy jsme si to namířili směr voda, ke které to z restaurace, na jejíž zahrádce jsme seděli, popíjeli a povídali, co by kamenem dohodil.

      Prvním dotazem, když jsme došli k vodě, bylo, zda půjdeme do vody pomalu, po schůdkách, či je lepší do vody skočit. Já byl pro variantu rychlého skoku, protože při tomto člověk nestihne vnímat teplotu vody, která by mohla v některých partiích studit. A protože ti, co místní rybník neznají, chtěli vědět, jaká je hloubka, tak jsem tam skočil jako první. Lehký odraz ze zídky tvořící břeh, krátký let vzduchem a žluňk. Hladina se nade mnou zavřela, dosedl jsem až na dno. Když jsem vstal, voda mi sahala po pás. Myslím, že to byla docela názorná ukázka a důkaz, jak je, či není hluboko.

      Do vody se vydala i většina z dámské části sestavy. Ale pěkně po schůdkách, pomalu a s kabelkama přes rameno. Asi hlavně ty kabelky přilákaly pohledy ostatních návštěvníků koupaliště. Takže jsme byly ve vodě tři. Čvrtý předstíral, že se mu do vody nechce. Přecházel po břehu, dělal ostýchavého. Tak jsme se všemi možnými silami a možnostmi, i fyzickou silou, snažili jej do vody dostat, což se nakonec i podařilo. Takže už jsme byli ve vodě čtyři. Pátý fotografoval, tak byl zatím omluven. Ale ještě nám tam chyběl jeden pár, který zatím seděl na břehu na lavičce. Nezbývalo nic jiného, než opět vylézt z vody a malinko jim také pomoci ... Sundat sluneční brýle a hups ... žblunk ... A jsme v rybníku všichni!

      Navzájem se snažíme jeden druhého potopit, pak se zase zvedáme nad hladinu, jak jen síly stačí. A došlo na další fázi, kterou měli někteří připravenou. Naštěstí jsme se my ostatní uhájili, protože šlo o trhání triček. Jenže s tím počítali jen ti, kteří s tím byli předem seznámeni a tak si vzali na sebe stará trika, ale co my, chudinky, ostatní. Mně by bylo mého trika líto. Ale bylo to respektováno.

      A jak tak blbneme, najednou nám došlo, že máme ještě jednoho suchého na břehu. Takže zase rychle ven, odebrat mu fotoaparát a zase hups ... žbluňk ... A je mezi námi.

      Po chvíli jsme se vrátili zpět na zahrádku restaurace, kde jsme si dále povídali. Ale protože bylo horko a rychle jsme osychali, šli jsme si někteří ještě párkrát skočil z mola.

      Odpoledne rychle plynulo, čas utíkal a dva se s námi museli rozloučit, protože je druhý den ráno čekaly pracovní povinnosti. I my ostatní jsme se zvedli, šli na večeři a domluvili se, že se sejdeme ve 21 hodin před sálem, kde se konala pěnovka. Ještě jsme si zavolali s posledním účastníkem, který měl dorazit až na večer a šli povečeřet a převléknout se do suchého.

 

      ... pokračování příště ...

 

 

 

 

POMSTA

 

      Druhý srpnový víkend trávil s námi na chatě i Majkl. Po sobotním obědě všichni odpočívali. A do této atmosféry přišla desetiletá Dominika s upatlanýma rukama od mýdla. Dostala jsem nápad, že popatleme Majka. "Dones mi šampon na vlasy", poprosila jsem ji. S radostí běžela pro šampon a v zápětí byla zpátky. První dávku schytal na rameno. Druhá přistála na zádech. Začala jsem mu šampon rozpatlávat po celém tričku. Začal se se mnou prát o tubu ve které byl zbytek šamponu. Ale to už se k tomu nachomýtnul i Daniel, tak jsem nemeškala a poslala mu také dávku mazlavé hmoty. To už se na mě vrhli a za chvíli jsem byla celá popatlaná. "No počkejte, já vám ukážu! Dva na jednu!" Jelikož je chata starší, nemá splachovací WC, takže po každém spláchnutí se musí naplnit kbelík vodou. Šla jsem tedy jako udělat potřebu a cestou zpět vzala prázdný kbelík. Prošla jsem kolem ohniště, kde na lavičce ležel Majkl a povídal si s Danielem. Nabrala jsem v sudu dešťovou vodu a šla zpět. Nic netušící Majkl spokojeně ležel. Přistoupila jsem k němu a celý obsah vylila na jeho triko. Měl ho celé mokré a krásně se mu přisáklo na tělo. "Neboj, to nebolí, je to deštová voda a ta je měkká", řekla jsem a s úsměvem šla dál. Když jsem se vracela zpátky, vidím jak Majkl s Danielem běží s barelem ve kterém byla do necelé půlky voda. Začala jsem utíkat a schovala se do WC budky. V zápětí jsem zjistila, že mě tam chtějí uvěznit. Daniel běžel sehnat něco, čím by mi zabránili, abych se dostala ven. Majkl držel dveře a ve chvíli, kdy dobře nestřežil, jsem vyrazila dveře a odřela mu trochu ruku. Omluvila jsem se mu a smáli jsme se jak umíme řádit, šli pomalu k chatě a ani jsem si nevšimla Daniela, který mezitím popadl hadici a když jsem přišla na verandu, už se na mě řítil proud vody. Dominika to schytala také, za to, že mě bránila. Naštěstí se našla munice - na verandě stály další vodou naplněné barely. Takže nakonec i kluci byli mokří, těžko by se na nich hledalo suché místečko. A to nás za dvě hodiny čekala návštěva, měl přijet Fanatik s Hankou a měli pro nás překvapení, vodní bitvu. Řádění na chatě jsme ukončili všichni i s Fanatikem a Hankou v přehradě. A to nás ještě čekala pěnovka. Přemýšlela jsem, jak se klukům pomstít za to, že mě chtěli uvěznit. Za chvíli byl nápad na světě. Když jsem ráno po příjezdu usínala, doufala jsem, že se vzbudím dříve než oni, aby pomsta stála za to. Kolem poledne jsem otevřela oči a uviděla Majka jak sedí na posteli. "Už jsi dlouho vzhůru?" Odpověděl: "Ne, ne, ted jsem se vzbudil." Honem jsem vystřelila s pelíšku a utíkala ven, kde jsem měla připravený kbelík s vodou. V zápětí se objevil ve dveřích, v pyžamu, roztáhl ruce, že se protáhne a v tom jsem na něj vylila plný kbelík vody. Zůstal v šoku, z pyžama mu stékala voda, ale jeho štastný pohled mluvil za vše. Moje pomsta byla pro něj dárek. A jak dopadl Daniel? Úplně stejně jako Majkl, jen v jeho očích se dalo číst, že z toho není nadšen a že u něj mě pomsta rozhodně nemine.

 

 

 

 

LÉTO NA CHATĚ

 

      Jako každý rok i letos jsem trávila pár týdnů na chatě. Je to na konci vesnice u lesa, kde je pár chatiček, které jsou postaveny dál od sebe, takže se tam člověk cítí jak na samotě u lesa. Bylo nás tam letos devět, z toho čtyři dospělci. Z terasy je vidět na část přehrady, kterou tam loni začali stavět, a k naší radosti se činili tak, že se v ní letos už dalo koupat. Jen co jsme přijeli, šli jsme omrknout vodu. Ještě že mě odvezl na chatu Majkl, říkala jsem si ... aspoň si mám s kým ve vodě zařádit. Jen co jsme přišli k vodě, jsem zjistila, že mě i Majka příjemně překvapil kamarádky syn, který skočil do vody v tričku a kraťasech. I my se k němu přidali. Museli jsme pomalu z břehu do vody, bylo tam bláto a dosti to klouzalo ... Na břehu stála jeho desetiletá sestra, nechtělo se jí moc, ale jakmile zjistila, že voda není příliš hluboká, vlezla za námi v šatech. Začali jsme se navzájem potápět, cákat vodou a komu se pod vodu nechtělo, ostatní mu pomohli. Po nějaké chvíli jsem si sedla u břehu a začala rukama jezdit po dně. Bláto bylo na omak příjemně mazlavé, sem tam kamínek a najednou jsem měla plnou ruku bláta a v hlavě nápad: Což takhle bahenní bitvu. Ale to už první rána mířila na Majka, zásah se povedl, bláto přistálo na jeho hrudi. Odveta následovala v zápětí. Jakmile si toho všimli ostatní, přidali se a začala mela. Bláto jsme měli všude, matlali jsme se jím, strkali ho za trička i za rifle. I děti jsme blátem pomatlali, aby jim to nebylo líto. Po umytí v přehradě jsme se vrátili na chatu, kde jsme se pořádně opláchli. Když jsme dorazili na chatu, ostatní, co se koupání nezúčastnili, komentovali, že jsme blázni a navíc, že jsme pobláznili i děti. Ale bylo nám odpuštěno, když viděli zářívá očka dětí.

 

 

 

 

ČERVNOVÝ VÝLET

 

      Naplánovali jsme si v jednu červnovou sobotu výlet k přírodnímu koupání do krásné krajiny východních Čech.

      Hned po příjezdu jsme si šli obhlédnout tamní menší přehradu …

      Doufala jsem, že někoho ze tří zúčastněných přemluvím na koupání, ale jen co jsme přišli ke břehu, jsem zjistila, že mě v tom nechají samotnou. Neodradilo mě to, ba ani to, že u vody bylo asi dvacet lidí, většinou mládež kolem dvacítky.

      Voda byla dosti mělká, takže hladina pěkně pomaloučku postupovala od kotníků … ke kolenům. Ani jsem si nevšimla, že skupinka lidí začala komentovat moje plavky. Dlouhé rifle se tam asi za plavky nepovažují, říkala jsem si v duchu, když i já začala vnímat jejich komentáře. Ale to už jsem byla po pás ve vodě, bylo cítit každou kapku. Voda nebyla zrovna nejteplejší a já začala litovat, že jsem si nenechala svetr na sobě. Pomohlo jediné, honem schovat i zbytek celého těla do vody. Najednou už voda nebyla tak studená, naopak mi připadlo, jako by se mazlila s mým tělem. Po čtvrthodině plavání jsem vylezla na břeh a nechala ze sebe stékat vodu kapku po kapce. Přátelům se mé koupání líbilo,doufala jsem, že je přemluvím, aby se šli se mnou osvěžit. Tak pobavení na souši ano, ve vodičce ne, ach jo. Začínal se zvedat vítr, přehodila jsem přes sebe svetr. Kousek od nás se začali poštuchovat čtyři mladíci, jeden v triku a v riflových kraťasech vlezl do vody, ale jakmile voda postoupila ke kolenům, otočil se a vracel zpátky. Dneska se ke mně asi nikdo nepřidá, posteskla jsem si. Ale co, přeci jsem nepřijela jen proto, abych se jednou namočila. Zapnula jsem si svetr a pomalu kráčela do hloubky. Najednou jsem slyšela šplouchnutí, hladina se rozčeřila a já po ohlédnutí zjistila, že nejsem ve vodě sama. Plaval ke mně pejsek. Ne nadarmo se říká, pes přítel člověka. Při plavání ke břehu si s úsměvem říkám, co se vlastně divím, přeci jsem chtěla, aby se se mnou někdo koupal a navíc on byl oblečen v kožichu. Po návratu ke břehu jsem si lehla do mělké vody a relaxovala nejdříve na zádech a pak se překulila na bříško. Nebýt toho, že přátelé se začali nudit, vydržela bych tam ležet i déle.

      A jelikož tělo potřebuje i vodu zevnitř šli jsme se osvěžit do místní venkovní restaurace.

      Při odjezdu jsem se musela převléci do suchého, jinak by mě do auta nevzali. Byla to krásně prožitá sobota, jen mi bylo líto, že jsem byla ve vodě sama. Ale byl červen a já věděla, že to pořádné koupání na mě čeká ...

 

 

 

 

PRVNÍ PŘÍRODNÍ NAMOČENÍ LETOŠNÍ SEZÓNY

 

      Už jsem psal na úvodní stránce tohoto webu a je to vidět i při pohledu oknem ven, že léto je již definitivně za námi. Sice ještě v první říjnové dekádě bylo teplo, ještě bylo i na koupání, ale v posledních dnech se zdá, že budeme spíše bruslit a pokud bychom se chtěli koupat, budeme si muset s sebou vzít na rybník sekeru a prosekat si do ledu díru. Navíc se člověk bude muset pořádně obléci, aby nebyla zima.

      Aněs mi předložila myšlenku, že by se na web daly popsat některé akce, jež jsme společně podnikli, tak toto by měl být první pokus …

      Přemýšlím, čím začít. Zda to vzít chronologicky, či zda si sestavit žebříček dle atraktivnosti. Akcí bylo letos hodně a v skrytu duše doufám, že i přes náhlou změnu počasí ještě něco letos podnikneme.

      Asi to vezmeme pěkně popořadě …

      Jak píšu na úvodní stránce, s wet-koupáním jsem letos začal koncem května. To jsem si vyrazil přes jednu obec do nedávno zbudovaného suchého poldru. Nenechte se mást tím slůvkem „suchý“, Jsou tam drobné rybníčky a protéká jím říčka, místy docela hluboká. Cestou od auta jsem procházel po hrázi mezi dvěma rybníčky. Už v ten moment to lákalo ke koupání. Moc se mi nechtělo, byla zima, foukal silný a studený vítr. Došel jsem až řece. Chvíli trvalo, než jsem našel vhodné místo, kde byl pěkný přístup do vody a pozvolna klesající dno. Nechtělo se mi tam hned při prvním namočení žbluňknout celý naráz. Vešel jsem do řeky. Hned jak se mi voda dostala do plátěných kecek, bylo cítit, jak je takto z jara ještě studená. Došel jsem do místa, kde mi hloubka dovolila namočit rifle kousek nad kolena. Vylezl jsem ven na břeh. Co dál? Budu mít odvahu, vlézt tam znovu? Měl jsem pocit, že v těch mokrých riflích v tom studeném a silném větru je chladněji na břehu, jak ve studené, proudící vodě. Šel jsem po břehu kousek dál, abych našel další pěkné místečko, kde by se dalo dobře dostat k vodě. Po několika desítkách metrů jsem takové místo našel a odhodlal se do řeky znovu vlézt. Tentokrát už jsem si dodal odvahy k většímu ponoření se – do pasu. Chvíli jsem se brodil vodou sem a tam, koukal po krajině z trochu jiného pohledu, než by viděl běžný kolemjdoucí. Už jsem chtěl jet domů, ale ještě jsem se vydal kousek po břehu a ještě jednou jsem do řeky vlezl. Chtěl jsem až po krk, ale nějak jsem si nemohl dodat odvahy k tak hlubokému ponoru, kvůli nízké teplotě jak vody, tak vzduchu. Takže i do třetice se hranice mezi suchou a mokrou částí svršků posunula jen o kousek výše, malinko nad pas. A pevně jsem se rozhodl: vzdávám to, jedu domů. Cestou zpět k autu, jsem šel opět po hrázce mezi rybníčky. Zahlodalo to. Nebudeš přece srab a nepojedeš domů mokrý jen do půl zad! Že bych koupel dokončil v jednom z rybníčků? A jo, jdu do toho znovu. Dno se svažovalo pěkně rychle, stačilo udělat dva kroky a byl jsem ve vodě po pás. V ten moment jsem opět změnil směr, abych se vrátil na břeh. Tentokrát však ne proto, abych to nakonec přece jen vzdal, ale šel jsem si jen odložit riflovou bundu a mikinu a nechal jsem si jen bílé triko s dlouhým rukávem. A stejně jako stačily dva kroky k tomu, abych byl ve vodě po pás, stačily další dva, aby vodní hladina sahala až po bradu. Ještě jsem udělal pár temp a protože čas docela pokročil a je musel ještě taky vyřídit něco pracovně, tak jsem vylezl ven, oblékl si zpět polomokrou, polosochou mikinu a „džísku“ a jelo se domů ...